Bezpečné podkrovní dětské pokoje: na co si dát pozor předem
Nejšetrnější je sušení na vzduchu. Svazky bylinek svažte provázkem a zavěste je na suché, tmavé a dobře větrané místo. Tmavá místnost je důležitá, protože světlo urychluje rozklad barviv a aroma. Pokud sušíte jednotlivé listy, rozložte je v jedné vrstvě na čistou utěrku nebo síto a nechte je volně přístupné vzduchu. Doba sušení závisí na druhu bylinky a vlhkosti vzduchu – obvykle trvá pět až čtrnáct dní. Bylinka je hotová, když listy při dotyku křupou a snadno se drolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že je bylina dostatečně suchá, a jak ji správně skladovat Než bylinky uložíte, nechte je zcela vychladnout, pokud jste je sušili v teple. Poté je opatrně zbavte stonků – držte stonek a prsty stáhněte listy směrem dolů. Listy můžete nechat celé nebo je nadrtit, ale celé si zachovají více chuti. Rozhodně se vyhněte mletí na prášek, protože tak se aroma ztrácí nejrychleji. Skladujte bylinky v uzavíratelných skleněných nádobách s tmavým sklem, které chrání obsah před světlem. Plastové sáčky nejsou vhodné, protože nebrání přístupu vzduchu a vlhkosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Každou nádobu označte názvem bylinky a datem sušení. Bylinky skladujte na suchém a chladném místě, nikoli nad sporákem nebo v blízkosti trouby, kde kolísá teplota. Pravidelně kontrolujte, zda se v nádobě neobjevila vlhkost nebo plíseň – pokud ano, bylinky ihned vyhoďte, protože zkažená bylina může být zdraví škodlivá. Při správném skladování si většina bylinek uchová vůni po dobu jednoho roku. Poté začnou ztrácet na síle, a proto je lepší je spotřebovat dříve, než se stanou jen barevnou dekorací.<br>
<br>
<br>
<br>
Nechte teplo projít až do hmoty – povrchová úprava rozhoduje Povrch akumulační stěny by měl být co nejméně izolační. Vyvarujte se silných vrstev štuku s příměsí polystyrenu, stejně jako nátěrů s vysokým leskem, které odrážejí sálavé teplo zpět do místnosti. Ideální je nechat povrch přirozeně savý, případně použít tenkovrstvou omítku na bázi jílu nebo vápna. Pokud stěnu malujete, zvolte matnou barvu bez plastových pojiv – tím podpoříte sálání do místnosti a rovnoměrnější rozložení teploty. Často se zapomíná, že akumulace nefunguje jen při topení, ale i při letním přehřívání – těžká stěna dokáže v noci ochladit místnost, proto ji neschovávejte za nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
Úzká chodba bývá první místo, které uvidíte po příchodu domů i první dojem, který uděláte na návštěvu. Pokud se v ní ale tísní kabáty, boty a tašky, působí neuspořádaně a stísněně. Přitom stačí chytře zvolit věšení kabátů a botníky, které respektují rozměry prostoru a zároveň nezaberou více místa, než je nutné. Klíčem je myslet vertikálně a využít každý centimetr, aniž byste chodbu vizuálně zatížili.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je i správné řešení oken. Střešní okna mají být osazena bezpečnostním kováním s dorazem, které zabrání otevření do plné šíře. Zamykací mechanismus by měl být mimo dosah malých dětí, ale snadno ovladatelný pro dospělého. Nezapomeňte ani na zábradlí u schodiště a případné mezipodesty. Pokud je pokoj přístupný pouze přes schody, dbejte na to, aby měly protiskluzový povrch a madlo ve výšce vhodné pro dítě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pět kombinací, které vám usnadní každodenní výběr První kombinace: bílé lněné kalhoty s tmavým tričkem a lehkým cardiganem. Tato sestava funguje od rána do večera – v poledne si cardigan sundáte, večer ho zase přehodíte přes ramena. Nezapomeňte, že lněné kalhoty se snadno mačkají, ale to k nim patří, takže se s tím netrapte. Druhou možností jsou džíny s košilí, kterou si uvážete v pase, a k tomu plátěné tenisky. Tento look je ležérní, ale ne ledajaký – košile dodá strukturu a plátno zase vzdušnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru zdiva pro akumulaci tepla se řeší dva hlavní parametry: objemová hmotnost a tepelná kapacita. Čím těžší a hustší materiál, tím více tepla pojme na jednotku objemu. Lehké pórobetonové tvárnice nebo keramické dutinové bloky mají výrazně nižší akumulační schopnost než plné cihly, beton nebo vápenopískové tvárnice. Pokud stavíte novou zeď, rozhodně nespoléhejte na to, že stačí zvolit silnější obvodové zdivo z lehkého materiálu – tloušťka sama o sobě neznamená akumulaci, pokud materiál nemá dostatečnou hmotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro běžné vytápění kamny nebo krbem se osvědčuje minimální tloušťka akumulační stěny 15 až 25 cm u těžkých materiálů, jako je beton nebo plná cihla. Při pasivním solárním zisku přes prosklené plochy je vhodné použít vnitřní akumulační stěny o tloušťce 20–30 cm. Důležité je, aby stěna byla v přímém kontaktu s prostorem, kde se teplo uvolňuje, a nebyla zateplena z vnitřní strany – to by zcela zablokovalo její funkci. Častou chybou je umístit těžké zdivo až za vrstvu sádrokartonu nebo dřevěného obkladu, čímž se tepelná setrvačnost ztratí.