Akustika obýváku: pět slabin, které prozradí špatný zvuk
Čalouněné čelo má pevnou výšku a jeho spodní hrana často určuje, kolik matrace může vyčnívat. Nízká matrace do 18 cm způsobí, že čelo bude působit utopené a horní hrana rámu bude tlačit do zad. Naopak příliš vysoká matrace nad 25 cm přeroste přes čelo a ztratí se jeho tvar. Ideální je výška, při které horní hrana matrace leží zhruba v úrovni spodní třetiny čela. Změřte si to konkrétně: výška rámu plus výška matrace minus přesah čela.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzorované kusy zařaďte maximálně dva a jen tehdy, když obsahují barvy z vaší palety. Pruhovaná košile v tmavě modré a bílé se hodí k neutrálnímu základu, protože obě barvy už v šatníku máte. Potisk, který přináší úplně nový odstín, rozbije celý systém. Stejně tak se vyhněte kusům, které barvu mění podle osvětlení – takzvané „chameleoní" materiály vypadají v obchodě jinak než doma a kombinační jistotu jen komplikují.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív si ujasněte, jakou roli mají závěsy hrát. Mají splynout se stěnami a nechat vyniknout nábytek, nebo naopak vytvořit kontrast a stát se výrazným prvkem? Od toho se odvíjí všechno ostatní. Jestliže máte tmavý masivní nábytek, světlé závěsy v barvě omítky prostor odlehčí a opticky zvětší. K tmavému nábytku ale nepatří závěsy v přesně stejné barvě – místnost se tím uzavře a ztratí hloubku. Světlý nábytek naopak snese sytější odstín, který mu dá rám.<br>
<br>
<br>
<br>
Mechanismus a výplň rozhodují o každodenním pohodl<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním signálem je dunivý, neostrý bas, který se nedá lokalizovat. Když pustíte hudbu s výraznými basovými linkami a zvuk se „vozí" po místnosti, nebo když bas zní silněji v rohu než v místě poslechu, jde o stojaté vlnění. Typická chyba je umístit reproduktory přesně do rohu nebo doprostřed stěny. Zkuste je posunout dál od zdi a mírně je pootočit do místnosti. Někdy pomůže i jen posunout sedačku o půl metru dopředu nebo dozadu.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvu neberte z nábytku, ale z celé místnos<br>
<br>
<br>
<br>
Pátým signálem je, že zvuk se mění podle toho, kde v místnosti stojíte. Když se při přesunu o krok změní basy i výšky, místnost nemá vyřešené rozložení poslechových míst. Nejde o vadu reproduktorů, ale o akustiku prostoru. Vyzkoušejte, kde zvuk zní nejvyrovnaněji, a teprve tam umístěte sedačku nebo pracovní křeslo. Není nutné trefit ideál — stačí najít místo, kde basy neduní, řeč je srozumitelná a hudba neunavuje. Akustika obýváku není o jednorázovém nákupu, ale o postupném ladění toho, co už doma máte.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetím signálem je nerovnováha mezi levým a pravým reproduktorem. Při poslechu ze středu by měl být zvuk vyvážený. Pokud se jeden kanál ztrácí nebo naopak převažuje, může jít o špatné umístění, ale i o akustický stín nábytku. Zkontrolujte, zda mezi reproduktorem a místem poslechu nestojí vysoká skříň, zeď nebo třeba akvárium. Někdy stačí reproduktory posunout do stejné vzdálenosti od bočních stěn a nasměrovat je do místa, kde skutečně sedíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se zvuk ztrácí v ozvěně a šumu Druhým varovným signálem je dozvuk, který zní jako ozvěna v prázdném sále. Stačí tlesknout v místnosti a poslouchat, jestli se zvuk vrací opožděně nebo s jasným ocasem. U holých zdí, velkých oken a hladkých podlah se zvuk odráží, místo aby se vstřebal. Řešením není hned kupovat drahé panely, ale přidat měkké povrchy: koberec, závěsy, čalouněný nábytek, police s knihami. Čím víc různorodých povrchů, tím přirozenější zvuk.<br>
<br>
<br>
<br>
Akustika obývacího pokoje se nepozná podle toho, jak drahý máte reproduktor nebo jak silný zesilovač. Pozná se podle toho, jak místnost reaguje na běžný zvuk — na řeč, na televizi, na hudbu v tichém pozadí. Většina lidí řeší akustiku, až když je problém nesnesitelný. Přitom stačí všímat si pěti konkrétních signálů, které se projeví dřív, než začnete utrácet za vybavení.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtým signálem je, že řeč v televizi zní huhňavě a nesrozumitelně, i když je hlasitost dostatečná. Na vině bývá kombinace odrazů a přílišného dozvuku v oblasti středních frekvencí. Pomůže měkká pohovka, těžší závěsy a koberec mezi televizí a sedačkou. Vyhněte se holým stěnám naproti sobě — vytvářejí tzv. flutter echo, který je pro řeč nejhorší. Pokud je to možné, postavte proti sobě různé povrchy: knihovnu proti závěsu, obraz proti čalounění.