6 nezbytností, bez kterých túru se psem nezačínejte
Nejdůležitější je vzít v úvahu, že hole nejsou jen opora pro ruce, ale prodloužení vašeho těla. Špatně zvolená délka vede k přetěžování ramen a zad, materiál zase ovlivňuje, jak rychle se unaví svaly předloktí. Pokud si nejste jistí, vyberte model s větším rozsahem nastavení a o něco lehčí variantou – vždy je lepší mít rezervu pro delší túry, než litovat doma u skříně. Správně zvolené hole vám ušetří energii a ochrání klouby při každém kroku.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál určuje hmotnost, tuhost a tlumení vibrací. Nejlevnější hliníkové hole jsou odolné a snadno se ohýbají, ale při delším nošení cítíte každý náraz do rukou. Karbonové hole jsou lehčí a lépe tlumí, ale hůře snášejí boční nárazy – při sevření mezi kameny se spíše zlomí. Kompromis představuje kombinace hliníkových segmentů s karbonovými koncovkami, která nabízí rozumnou tuhost i nižší hmotnost. Pokud nosíte těžký batoh nebo máte slabší zápěstí, vyplatí se investovat do lehčího materiálu i za cenu nižší odolnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdříve si zjistěte, co vás na druhé straně čeká. Sedlo není cíl, ale pouze přechod mezi dvěma údolími. Proto si předem prostudujte mapu a zjistěte, jaká je převýšení, délka výstupu a sestupu a jaké jsou možnosti úniku v případě nepřízně počasí. Nikdy nechoďte „jen tak" bez povědomí o terénu, protože počasí v horách se mění rychleji, než stihnete zareagovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte ani na upínací systém předloktí. Pásek by měl jemně obejmout zápěstí, ale nesmí tlačit ani omezovat prokrvení. Správně nasazený pás přenáší část síly z ruky na celou paži a umožňuje uvolnit stisk, což oceníte zejména při sestupech. Vyzkoušejte, zda se pás dá snadno nastavit i jednou rukou, a zda rukojeť sedí do dlaně tak, že prsty obepínají tvar bez skluzu. Korkové rukojeti nejlépe sají pot, ale rychleji se opotřebují; pogumované se snadněji čistí, ale v horku kloužou.<br>
<br>
<br>
<br>
Přechod horského sedla není jen otázkou fyzické kondice. Mnoho turistů podcení přípravu a v polovině stoupání zjistí, že jim chybí voda, teplé oblečení nebo že zvolili špatnou trasu. Přitom stačí dodržet pár zásad, které vám ušetří nejen síly, ale i zdraví.<br>
<br>
<br>
<br>
Délka se odvíjí od výšky postavy i stylu chůze Základním pravidlem je, že při správně nastavené délce svírá vaše paže při položení ruky na rukojeť úhel přibližně 90 stupňů. Loket by měl být u těla a předloktí rovnoběžné se zemí. U většiny teleskopických modelů délku snadno přizpůsobíte, ale u pevných holí musíte vybírat přesně. Změřte si vzdálenost od země k zápěstí, když stojíte na rovném povrchu, a od této hodnoty odečtěte asi pět centimetrů – to je orientační délka pro běžný pohyb. Při strmém stoupání hole zkraťte, při klesání naopak prodlužte, abyste odlehčili kolenům.<br>
<br>
<br>
<br>
Vhodná destinace, kterou zvládneš i s kočárkem, je okolí Padrťských rybníků. Cesty kolem nich jsou rovinaté, dobře udržované a nabízejí příjemný stín. Další možností je trasa zřejmě od obce Strašice k loveckému zámečku – vede po asfaltce a je dlouhá tak akorát na dopolední procházku. Vyhni se naopak vrcholům jako je Tok nebo Praha, kde jsou cesty kamenité a úzké. Pokud chceš zkusit něco náročnějšího, vyber si úsek staré železniční tratě, který je dnes zpevněnou cestou – tam se ti pojede lehce i s dvojkočárkem.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor při práci s digitálními mapami? Vždy zkontrolujte měřítko – při přiblížení se mohou ztrácet důležité vrstevnice. A také si ověřte, zda mapa, kterou používáte, zobrazuje aktuální uzavírky stezek (např. kvůli těžbě dřeva). Žádná z aplikací nehlásí uzavírky v reálném čase, takže si před odchodem na dálku ověřte informace o dané oblasti. V horách se nespoléhejte na automatické „plánování trasy" – vždy raději zkontrolujte, jestli navržená cesta vede po značené cestě. Pokud se chcete vyhnout největším chybám, držte se zásady: mapa je nástroj, ne kouzelník. To, co se zobrazí na displeji, musíte sami konfrontovat s tím, co vidíte kolem sebe – a teprve tehdy máte skutečnou jistotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickou chybou bývá ignorování koncovek a talířků. V zimě nebo na měkkém podloží nasadíte větší talířky, aby se hůl nepropadala, na asfaltu naopak použijete gumové koncovky, které tlumí nárazy a chrání hroty. Většina kvalitnějších holí umožňuje talířky vyměnit, ale u levných modelů jsou často pevné a nekompatibilní s jiným příslušenstvím. Před koupí si ověřte, zda jsou náhradní díly běžně dostupné, jinak riskujete, že po první sezóně hůl vyhodíte kvůli opotřebované gumě.<br>
<br>
<br>
<br>
Co sbalit, když to začne skřípat Kromě vody patří do batohu i malá lékárnička. Stačí pár základních věcí: dezinfekce, obinadlo, pinzeta na klíšťata a gázové polštářky. Nejčastějším úrazem na túře není zlomenina, ale poranění tlapky. Střep, ostrý kámen nebo zmrzlá půda dokážou polštářek rozříznout během pár minut. Proto je dobré mít po ruce náplast na tlapky a náhradní ponožku, kterou tlapku chráníte, když se zranění stane. Vyplatí se také vzít si krátký ručník, který použijete na osušení mokré srsti nebo na ochlazení psa v horku.