5 způsobů, jak zvládnout dětský kašel a rýmu bez paniky
Pokud se lži opakují a stávají se častými, zamyslete se nad tím, zda dítě nemá nějaký skrytý problém, o kterém se vám nechce říct. Někdy je lež jediný způsob, jak upozornit na to, že je přetížené ve škole, že má konflikty s kamarády nebo že se bojí něčeho doma. V takovém případě je dobré vytvořit prostor pro rozhovor bez tlaku, třeba při společné činnosti, kdy se lépe mluví. A nezapomeňte na to, že i vaše vlastní reakce na chyby, ať už u sebe nebo u partnera, je pro dítě vzorem. Když ono vidí, že přiznání chyby je v pořádku, snáze se mu to bude dělat.<br>
<br>
<br>
<br>
Zkuste se tedy při další lži zastavit a nejdřív si říct: Proč to vlastně řekl? Co se snaží získat? Když pochopíte motiv, můžete reagovat tak, abyste problém vyřešili, ne ho jen potrestali. Dítě, které se nebojí přiznat chybu, se vyvíjí zdravěji a má blíž k důvěře ve vás. A to je mnohem cennější než boj o to, aby si „neuklidilo pokoj".<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také rozlišit, zda nejde o obrannou lež, kterou dítě používá, protože se bojí naší reakce. Když rozbijete skleničku a dítě řekne, že to soused, je to jasný signál, že se cítí pod tlakem. Místo toho, abyste ho usvědčovali, řekněte: „To se může stát každému. Pojďme skleničku uklidit." Tím mu dáte najevo, že chyba není katastrofa, a ono příště nebude muset lhát.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec je důležité o penězích mluvit přirozeně, ne jako o tabu. Dítě by mělo vědět, že peníze nejsou všechno, ale že s nimi musí umět hospodařit. Ukažte mu, jak funguje sporení, a pokud je to možné, otevřete mu dětský účet. Vysvětlete, že peníze na účtu se mohou zhodnocovat, ale také že je třeba dávat pozor na to, jak se s nimi zachází. Nechte ho občas zaplatit v obchodě drobnou částkou, ať si osahá, jak peníze fungují. To vše dohromady vytvoří základ, který dítěti vydrží celý život, a vy se vyhnete tomu, aby se z něj stal bezhlavý utrácející dospělý.<br>
<br>
<br>
<br>
Když dítě zvládne samo nasnídat, obléknout se a připravit si věci do školy, uleví se celé rodině. Nejde o to z dítěte vychovat malého pomocníka za každou cenu, ale postupně mu předávat odpovědnost za běžné denní činnosti. Čím dříve začnete, tím přirozeněji si dítě zvykne, že některé úkony prostě patří k jeho dni. Klíčové je přizpůsobit náročnost věku a hlavně nevytvářet z každé činnosti velké drama.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je klást dítěti pasti: „Už jsi si uklidil pokoj?" Když odpoví ano, a přitom to není pravda, vytváříme prostor pro lež. Místo toho se zeptejte otevřeně: „Co ještě zbývá ukli dít?" A pokud přijdete na to, že si neuklidil, nezačínejte výčitkou, ale přechodem k řešení: „Tak to teď dokončíme společně, a až bude hotovo, půjdeme ven." Dítě se tak učí, že pravda nevede k trestu, ale k nápravě.<br>
<br>
<br>
<br>
Kašel a rýma patří k nejčastějším dětským neduhům, a i když bývají nepříjemné, ve většině případů je zvládnete v pohodlí domova. Klíčem je vědět, co pomáhá, čemu se naopak vyhnout, a kdy už je nutné navštívit lékaře. Následující rady vycházejí z běžné pediatrické praxe a jsou použitelné pro děti od kojeneckého věku až po školáky.<br>
<br>
<br>
<br>
Co zabírá na ucpaný nos a suchý kašel U rýmy je nejdůležitější udržovat nos průchodný. U malých dětí, které neumějí smrkat, použijte odsávačku hlenu, ale vždy ji před použitím vydezinfikujte. Starším dětem pomůže výplach nosu fyziologickým roztokem – dvě až tři kapky do každé nosní dírky před odsátím nebo smrkáním. Na suchý dráždivý kašel zase zabírá zvýšená vlhkost vzduchu. Umístěte v dětském pokoji odpařovač nebo vlhký ručník na topení. Pokud je kašel vlhký, podporujte vykašlávání – dítě by mělo pít teplé tekutiny a spát s mírně zvýšenou hlavou, aby se mu lépe dýchalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní je také to, jak mluvíte o hračkách v běžném režimu, nejen při konfliktu. Pokud dětem často zdůrazňujete, že se musí dělit, tlačíte je do role obětí, které se vzdávají svého majetku. Místo toho jim vysvětlete, že půjčit znamená dočasně svěřit, a že je v pořádku chtít hračku pro sebe. Domluvte si systém: každý má svou „bezpečnou zónu", kde se hračky nesahají bez dovolení. To dává dětem pocit jistoty, a právě ten snižuje potřebu bojovat o každou věc. Když máte doma opakované spory o stejnou hračku, zkuste ji na pár dní schovat a pak ji vrátit s novým pravidlem: hraje se s ní vždy jen na jednom místě, třeba u stolu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rodiče často dělají chybu, že chtějí, aby dítě dělalo věci stejně rychle a dokonale jako dospělý. To vede k frustraci na obou stranách. Místo toho si vyhraďte na činnosti dostatek času. Pokud víte, že se dítě pomalu obléká, vstávejte o patnáct minut dřív. Pokud spěcháte, je lepší dítěti pomoct, než na něj křičet. Rychlost a kvalita přijdou s praxí. Pokud ale budete dítě neustále popohánět, začne se činnostem vyhýbat.