5 způsobů, jak dětem usnadnit běžné denní činnosti
Typickým oříškem je lepení kaštanů. Zkuste je nejprve spojit špejlí — uděláte do kaštanu dírku pomocí šídla nebo vrtáčku, pak do ní vložíte kousek špejle a teprve poté lepíte. Dítě tak může postavit zvířátko nebo panáčka, aniž by se mu kaštany kutálely po stole. Pokud chcete rovnou malovat, použijte tempery nebo akrylové barvy, ale počítejte s tím, že povrch kaštanu je mastný, takže barva nemusí držet. Před malováním povrch jemně obruste jemným smirkovým papírem, pak barva schne rychleji a výsledek je sytější.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že každé dítě je jiné a má své tempo. Srovnávání se sourozenci nebo spolužáky vede jen ke zbytečnému tlaku. Místo toho si všímejte pokroků – pochvalte konkrétní věc: „Dnes jsi sám uklidil všechny hračky, to je skvělé." Vyhněte se ale obecné pochvale typu „jsi šikovný", protože ta neříká, co přesně se povedlo. A hlavně – dejte dítěti prostor. Pokud si chce oblékat tričko samo, i když mu to trvá deset minut, počkejte. Ranní spěch je nepřítelem samostatnosti. Vstávejte o půl hodiny dřív, ať máte čas, ať nemusíte dítě popohánět. Tím mu dáte najevo, že jeho snahu respektujete, a ono se bude snažit o to víc.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte, že přírodní materiály mají svůj životní cyklus. Kaštany a šípky časem ztratí barvu a scvrknou se, to k jejich kráse patří. Pokud chcete, aby výtvor vydržel co nejdéle, povrch přetřete bezbarvým lakem ve spreji — ale to už nechte na rodiče. S dětmi se naopak soustřeďte na samotný proces: sbírání, třídění a experimentování. Co je pro vás „nepovedené"? Pro dítě je to cenná zkušenost, jak materiál funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne výchova k samostatnosti, mnoho rodičů si představí, že dítě musí samo zvládat všechno hned a bez chyb. Ve skutečnosti jde o postupný proces, který začíná u maličkostí, jako je oblékání, příprava svačiny nebo úklid hraček. Dítě, které se od mala podílí na běžných činnostech, získává nejen praktické dovednosti, ale také sebedůvěru a zdravý vztah k povinnostem. Následující tipy vám pomohou začít bez zbytečného stresu.<br>
<br>
<br>
<br>
Konečně, nezapomínejte na povinnost doložit studium. Každý rok musíte zaměstnavateli nebo finančnímu úřadu předložit potvrzení o studiu. Pokud tak neučiníte včas, sleva se v ročním zúčtování neuzná. Mnoho rodičů spoléhá na to, že škola potvrzení pošle sama, ale není to pravidlem. Proto si hlídejte termíny a vyžádejte si dokument od školy včas. V případě pochybností je vždy lepší obrátit se na odborníka, který posoudí vaši konkrétní situaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Když vezmete děti do lesa a necháte je sbírat šišky, listy a kamínky, máte napůl vyhráno. Přírodní materiály nabízejí nekonečné možnosti pro tvoření, ale jen pokud víte, na co si dát pozor. Nejčastější chybou je, že děti hned posadíte k lepidlu a nůžkám, aniž byste materiál připravili. Většina přírodnin potřebuje být čistá a suchá, jinak se vám výtvor rozpadne nebo začne plesnivět.<br>
<br>
<br>
<br>
Další pastí je ukončení studia. Sleva na dítě se vztahuje pouze na potomky, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání. To znamená studium na střední nebo vysoké škole v prezenční formě. Jakmile dítě studium přeruší, ukončí nebo z něj zanechá, nárok zaniká. Pozor na to, že se to týká i situací, kdy student opakuje ročník, nebo má tzv. přerušené studium kvůli práci v zahraničí. V těchto případech je třeba okamžitě přestat slevu uplatňovat, jinak hrozí doměření daně.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým problémem je, že rodiče čekají, až bude dítě „dost staré". Samostatnost se ale buduje postupně už od batolecího věku. Roční dítě zvládne odhodit plenku do koše, dvouleté si samo sundá ponožky, tříleté si umyje ruce s malou pomocí. Pokud necháte dítě zkoušet, bude se učit na vlastních chybách – rozbitý hrneček, rozsypaná mouka nebo převrácená voda jsou součástí procesu. Místo trestání vysvětlete, co se stalo a jak to příště udělat jinak. To je důležitější než dokonalý výsledek. Až bude dítě starší, zvládne samo připravit svačinu, zatopit v kamnech nebo nakoupit drobnosti – ale jen tehdy, když jste mu to včas umožnili.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se dítě vzteká: jak zvládnout odpor bez boje Dítě, které odmítá spolupracovat, často neprotestuje proti činnosti samotné, ale proti tomu, že je do ní nuceno. Zkuste změnit formulaci: místo „Musíš si obout boty" řekněte „Chceš si nejdřív obout pravou nebo levou botu?" Nabídněte dvě možnosti, ale vždy tak, aby obě vedly k požadovanému výsledku. Pokud dítě odmítá i tak, zkuste činnost proměnit ve hru – třeba závod, kdo dřív složí prádlo do koše. Důležité je zůstat klidný a nevstupovat do mocenského boje. Když vidíte, že dítě je unavené nebo hladové, odložte náročnější úkol na později.