5 zásad, jak umístit dvoulůžko do malého pokoje
Na závěr si položte jednoduchou otázku: dá se v místnosti po ustlání postele ještě pohodlně projít ke skříni, oknu a dveřím? Pokud ne, posuňte postel o deset centimetrů a zkuste to znovu. Malý pokoj není o tom, co se do něj vejde, ale co v něm zůstane použitelné. Někdy je lepší zvolit užší dvoulůžko než standardní šířku a získat tak uličku, která vám bude denně k užitku.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je postavit postelu doprostřed místnosti jen proto, že se to zdá symetrické. Uprostřed vzniká mrtvý prostor, který se nedá využít, a zároveň se zhorší průchodnost. Lepší je přitlačit jednu dlouhou stranu ke zdi. Ušetříte dvacet až třicet centimetrů, které jinak prošlapete. Pokud máte dvě okna proti sobě, nestavte postel přímo mezi ně, vzniká průvan a v zimě se hůř topí.<br>
<br>
<br>
<br>
Venku začněte s krátkými procházkami po rovném povrchu. Pár minut stačí. Když dítě zvládne deset minut bez toho, aby si boty sundavalo, prodlužujte čas. Boty po návratu zkontrolujte, jestli nejsou příliš utažené nebo mokré. Suché boty jsou stejně důležité jako správná velikost. Střídejte maximálně dva páry, aby měly čas proschnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Zkoušení v obchodě je nejlepší dělat odpoledne, kdy je noha mírně unavená a oteklá. Dítě by mělo v botě udělat několik kroků po tvrdé podlaze. Sledujte, jestli nezakopává, nekroutí kotník nebo se nepokouší botu sundat. Když si stěžuje nebo pláče, pravděpodobně tlačí. Neberte si na pomoc žádné „osvědčené" značky od známých. Každá noha je jiná.<br>
<br>
<br>
<br>
První dny nechte štěně hlavně odpočívat. Nové prostředí, pachy a zvuky jsou samy o sobě dávka. Nenoste ho hned na návštěvy ani na rušná místa. Doma mu ukažte běžné věci: zvuk vysavače z dálky, otevřenou pračku, člověka v klobouku, deštník. Vždy tak, aby štěně mohlo odejít. Pokud se schová, nic neřiďte a netlačte. Když se samo vrátí a čichne, dejte mu pamlsek. Tím se učí, že nová věc znamená něco dobrého, ne hrozbu.<br>
<br>
<br>
<br>
Obal rozhoduje o chuti víc než délka skladován<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je čistit zuby po každém jídle, minimálně třikrát denně, ideálně však po každém jídle a svačině. Používejte měkký kartáček s malou hlavou, který se dostane i pod dráty a kolem zámečků. Kartáček veďte po zubech krouživými pohyby a nezapomínejte na místa mezi zámečkem a dásní. Tvrdý kartáček nebo přílišný tlak mohou keramiku poškrábat a vytvořit mikroskopické rýhy, do kterých se usazuje barva.<br>
<br>
<br>
<br>
První botičky nejsou o tom, kdy dítě udělá první krok, ale o tom, kdy začne chodit venku po nerovném povrchu. Domácí podlaha, koberec nebo tráva na zahradě jsou pro bosou nohu ideální. Boty potřebuje jen tam, kde by si dítě mohlo poranit chodidlo nebo prochladnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší rezervy bývají ve svislém směru. Skříň až ke stropu pojme výrazně víc než stejně široká skříň nižší, protože nad ní nezůstane mrtvý prostor na odkládání prachu. Do horních polic patří sezónní věci, kufry a dokumenty, které vytáhnete dvakrát ročně. Naopak denní potřeby dejte do výšky očí a rukou. Tento princip šetří nejen místo, ale i čas — nebudete přerovnávat obsah skříně při každém hledání jedné věci.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je koupit boty o číslo větší s tím, že dítě vyroste. Taková bota klouže, dítě zakopává a v horším případě si ohne prsty. Stejně špatné je koupit boty příliš úzké nebo s tvrdou podrážkou, která nedovolí noze přirozený pohyb. Podrážka má být ohebná, ne tlustá a neohebná.<br>
<br>
<br>
<br>
Neporovnávejte své dítě s ostatními. Některé dítě chodí v deseti měsících, jiné v patnácti. První botičky mají smysl jen tehdy, když už dítě samo stojí a dělá kroky. Do té doby jsou nejlepší ponožky s protiskluzovou úpravou nebo naboso. Trpělivost a správná velikost vyřeší víc než jakákoli rada z internetu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak přejít od ponožek k botám bez scén První obutí udělejte doma, ne na ulici. Nechte dítě chvíli v botách jen tak sedět nebo se projít po bytě. Můžete si hrát na to, že jdeme na procházku. Vy sami si obujte boty, aby vidělo, že to děláte taky. Vyhněte se nucení a spěchu. Pokud se vzteká, zkuste to za hodinu znovu, ne za minutu.<br>
<br>
<br>
<br>
V malém bytě platí, že každý kus nábytku má plnit aspoň dvě funkce. Lavice u okna může být zároveň úložný prostor, konferenční stolek s policí nahradí odkládací plochu i schránku na časopisy. Stěna mezi kuchyní a obývacím prostorem unese police s knihami, které jinak nemají kde být. Před koupí ale změřte hloubku — police hlubší než třicet centimetrů v úzké chodbě vytvoří pocit stísnění a snižují průchodnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vyrazíte do obchodu, změřte nohu doma. Položte list papíru na zem, postavte dítě na něj a obtáhněte chodidlo. Dítěti se noha v botě nesmí kroutit ani být zmáčknutá. Mezi špičkou prstu a koncem boty nechte asi centimetr. Zkuste, jestli bota dobře drží na patě a jestli se dá snadno nazout.