5 zásad bezpečného slaňování na ferratách bez lana
Po absolvování trasy si zkontrolujte vybavení – karabiny, smyčky i přilbu. Za mokra se mohou do pohyblivých částí dostat nečistoty, které snižují životnost. Vyperte si oblečení a nechte ho řádně vyschnout. Až budete mít první zkušenost za sebou, zhodnoťte, co vám vyhovovalo a co příště změníte. Tím se z vás stane ferratař, který ví, kdy je lepší otočit, a kdy má cenu jít dál.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si zapamatujte, že helma a vesta nejsou jen povinnou výbavou z půjčovny – jsou to vaše pojistky. Nevyrazíte přece do auta bez pásů, tak proč na vodu bez ochrany? Vždy si zkontrolujte vybavení před každou jízdou, i když jste na stejné řece po sté. Voda je nevyzpytatelná a situace se mění každým okamžikem. Investujte čas do výběru správné velikosti a naučte se s ní manipulovat, ať se můžete soustředit na to, co máte na raftingu rádi – na jízdu.<br>
<br>
<br>
<br>
První zásada se týká úchopů a postoje. Při slaňování bez lana se pohybujete po ocelovém laně ferraty, ale nemáte možnost se na něj zavěsit. To znamená, že musíte mít minimálně dvě končetiny v kontaktu s jištěním nebo skálou. Typickou chybou je držet se pouze rukama a nohy klást volně – stačí malý smyk a ztratíte rovnováhu. Pravidlo zní: nohy vždy pracují na stupačkách nebo na pevných výstupcích, ruce se přidržují lana nebo skoby. Pohyb provádějte po malých krocích, nikdy neskákejte.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak snížit riziko pádu při sestupu bez jištění Druhá zásada: vždy kontrolujte stav ocelového lana. Ferraty bývají udržované, ale i tak se může stát, že je lano na některém úseku uvolněné, přetržené nebo zkorodované. Než se pustíte do sestupu, projděte si úsek očima a rukama zkontrolujte napětí lana. Pokud je lano prověšené, nepokoušejte se po něm slanit – vyhledejte alternativní cestu nebo počkejte na další skupinu. Další chybou je spoléhat se na mokré lano – za deště nebo po dešti je povrch kluzký a úchop je nejistý. V takovém případě je bezpečnější počkat, až povrch oschne.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejspolehlivější jsou píšťalky a akustické trubky. Jejich zvuk se nese daleko a nesplete se s běžným hlukem vody. Používejte tři krátké zahvízdnutí v intervalu asi dvou sekund – to je mezinárodně uznávaný signál nouze. Pokud neslyšíte odpověď, opakujte sérii po třiceti sekundách. Pozor na častou chybu: dlouhé nepřerušované pískání nikam nevede, protože splývá s okolním rámusem a není jasné, že jde o volání o pomoc.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které dělají i zkušení vodáci První chybou je půjčování nepřiléhavé helmy nebo vesty. Půjčovna vám sice nabídne „univerzální" velikost, ale ta nikdy nesedí každému. Vesta musí těsně obepínat hrudník, ale nesmí omezovat pohyb paží. Pokud máte pocit, že vám vesta přesahuje přes ramena nebo se vyhrnuje při nádechu, požádejte o jinou. Druhou chybou je sundávání vesty v klidných úsecích – právě tam se snadno převrhnete, protože vás ukolébá pocit bezpečí. Třetí chybou je podcenění vázání přilby: mnoho lidí ji má jen „naraženou" na hlavě, ale po prvním převrhnutí jim sklouzne přes oči.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je kupovat cepín bez vyzkoušení, pouze podle specifikací nebo fotografií. Rukojeť, která vyhovuje kamarádovi, nemusí vyhovovat vám. Proto si zajděte do specializované prodejny, kde si můžete cepín potěžkat a vyzkoušet úchop. Není to ostuda strávit u toho deset minut. Všímejte si, jak se rukojeť chová, když s cepínem švihnete do vzduchu, jako byste sekali. Měla by zůstat pevně v dlani a nevyklouzávat.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí zásada se týká komunikace a pořadí. Pokud jste ve skupině, slaňujte vždy jednotlivě a v předem domluveném pořadí. Ten, kdo jde první, musí být nejzkušenější, ale zároveň by měl mít možnost vrátit se pro případnou pomoc. Důležité je, aby každý člen skupiny věděl, kde jsou únikové varianty a kde je první pomoc. Typickou chybou je držet se v těsném závěsu – pokud první spadne, může strhnout i druhého. Mezi slaňujícími proto dodržujte odstup alespoň pět metrů.<br>
<br>
<br>
<br>
Co jíst v hodinách před startem, aby výkon neklesl Jídlo načasujte na 3–4 hodiny před výkonem. Hlavní jídlo by mělo být bohaté na komplexní sacharidy – ovesné vločky, celozrnné těstoviny, rýže nebo brambory. Přidejte lehce stravitelné bílkoviny (kuřecí maso, ryba, tofu) a minimum tuku, který zpomaluje trávení. Hodinu před startem snězte malou svačinu – banán, hrst sušených meruněk nebo kousek celozrnného pečiva s medem. Vyhněte se těžkým, smaženým nebo vlákninou přeplněným jídlům, protože během intenzivní aktivity se krev odvádí ze zažívacího traktu do svalů, což vede k nevolnosti a křečím.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne rafting, většina lidí si představí adrenalin, peřeje a vodní tříšť. Málokdo ale myslí na to, co se stane, když se loď převrhne a vy skončíte hlavou pod vodou. Právě v tu chvíli rozhoduje helma a vesta, jestli se dostanete na hladinu sami, nebo vás vytáhne záchranná služba. Bez těchto dvou prvků byste na vodu neměli vyrazit ani na klidné řece, natož na divokou vodu.