5 překvapivých tajemství Hradčan, která změní váš výlet
Proč se vyplatí ztratit se v postranních uličkách Hradčany nejsou jen Hrad. Zamiřte do uliček jako Černínská či Loretánská, kde na vás dýchne atmosféra barokních legend. Jedna z nich vypráví o bílé paní, která prý stále hlídá jedno z oken Černínského paláce. Ať už pověstem věříte, nebo ne, procházka těmito místy vám ukáže, jak vypadá skutečný genius loci. Abyste objevili to nejzajímavější, nevšímejte si jen fasád – dívejte se do průhledů, nahoru na komíny i dolů na dlažbu. Kde jinde najdete původní kočičí hlavy, po kterých se šlapalo před staletími?<br>
<br>
<br>
<br>
Pátrání po Golemově hrobu patří k nejstarším městským legendám Prahy. Na rozdíl od hrobu rabína Löwa, který se nachází na Starém židovském hřbitově a je jasně označený, místo uložení umělého člověka nikde doloženo není. Často se zaměňuje za skutečný pohřeb, což vede k mylným představám o tom, kde se Golem nachází a jak vypadá jeho odpočinek.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktická rada na závěr: vezměte si s sebou baterku a prozkoumejte klenbu z různých úhlů. Světlo odhalí profilaci žeber a případné druhotné omítky, které mohou skrývat původní kamennou strukturu. Všímejte si, zda jsou žebra z tesaného kamene (typické pro vrcholnou gotiku) nebo z cihel (pozdní gotika, častá v městských domech). A pokud si nejste jisti, zkuste najít na svorníku znak – erb, monogram nebo symbol. Tyto detaily nejen že potvrdí gotický původ, ale často prozradí i konkrétní stavební dílnu a přibližné datum vzniku. S těmito pěti znaky – špičatými oblouky, žebry, svorníky, příporami a absencí kladí – už gotickou klenbu v přízemí nespletete s ničím jiným.<br>
<br>
<br>
<br>
Při prohlídce schodišť si všimněte zábradlí. Původní renesanční schodiště mají masivní kamenné nebo dřevěné sloupky s jednoduchým tvarem – válec, hranol nebo baluster. Renesance nepoužívá kované ornamenty ve tvaru květin ani litinové prvky. Pokud narazíte na kované zábradlí s rostlinnými motivy, je to s největší pravděpodobností mladší doplněk. U dřevěných zábradlí si prohlédněte povrch: renesanční řemeslníci používali olejové nátěry, které dnes mají tmavý, matný tón. Mladší povrchy jsou často mořené nebo lakované v barvě ořechu, aby působily starobyle – rozdíl poznáte podle lesku i tahu štětce.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve si všímejte mělkých, ale nápadně rovných průkopů ve svahu. Pokud mají šířku kolem jednoho až dvou metrů a vedou vzhůru bez ohledu na spádnice, téměř jistě jde o starou polní nebo lesní cestu. Zkuste ji projít od údolí k hřebeni. Kde se stáčí, hledejte v terénu náspy či zářezy. Tam, kde cesta ústí na louku nebo k lesnímu okraji, bývala vrata nebo nájezdová rampa – a pár metrů od nich často stávala usedlost.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte ani na zahrady, které jsou často opomíjené. Vstup do některých je sice zpoplatněný, ale existují i volně přístupné vyhlídky, odkud uvidíte celou Prahu. Jednou z nich je místo u Šternberského paláce, kde se vám naskytne pohled na Malou Stranu a Vltavu. Pokud si chcete udělat dokonalou fotku, vyražte sem při západu slunce – barvy na obloze promění celou scenérii. Jen pozor na to, že se tu často střídají velké skupiny s selfie tyčemi, takže si najděte klidnější kout a počkejte, až dav odejde.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u vstupního portálu. Renesanční portály mívají jednoduché kamenné ostění s bosáží, často s půlkruhovým nebo segmentovým záklenkem. Pokud vidíte portál s bohatě zdobenými šambránami, plastickými hlavicemi nebo andílky, pravděpodobně jde o pozdější úpravu. Skutečná renesance používá střídmější ornamentiku inspirovanou antikou – vlysy s triglyfy, rozetami nebo rostlinnými motivy, které jsou provedené v kameni, ne ve štuku. Všímejte si také prahu a schodiště: původní kamenné stupně bývají opotřebované a jejich hrany jsou často sražené, zatímco mladší náhrady mají ostré hrany a pravidelný vzor.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším vodítkem jsou rozježděné koleje vedle schodů. Když vedle schodů najdete rovnoběžný pruh s hlubokými vyjetými stopami, bývala to cesta pro povozy, zatímco schody sloužily pěším. Pokud se koleje stáčejí k místu, kde dnes roste stará hrušeň nebo ořešák, skoro určitě stojíte na místě bývalého dvora. Vyrazte si s sebou tužku a papír – zakreslete si všechny nalezené prvky dřív, než je terén znovu zakryje listí nebo náletové dřeviny.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte na Hradčanském náměstí, ale nechoďte rovnou k bráně. Postavte se zády k Hradu a podívejte se na řadu paláců po levé straně. Všímejte si erbů nad vchody – každý vypráví příběh šlechtického rodu, který zde sídlil. Pokud chcete poznat atmosféru starých časů, vstupte do některého z vnitřních dvorů. Mnohé jsou volně přístupné, přesto je většina turistů mine. Typická chyba? Spěchat z místa na místo a koukat pouze do mapy v telefonu, místo abyste se nechali vést vlastní zvědavostí.