5 kroků k pohodovému přespání v přírodě
Kromě samotného materiálu si všímejte také rukojeti. Nejběžnější jsou pěnové, které dobře sají pot a měknou v ruce, ale při větší zátěži se rychleji opotřebují. Korkové rukojeti se přizpůsobí tvaru dlaně a jsou nejpohodlnější, ale vyžadují pečlivější údržbu – nesmí se nechat nasáknout vodou. Plastové rukojeti jsou nejlevnější, ale při dlouhém nošení se v nich potí ruce a kloužou. Důležité je také zakončení holí – tvrdé hroty jsou vhodné na zpevněné cesty a bláto, gumové koncovky zase chrání povrch a snižují hluk při chůzi po asfaltu. Mějte je vždy s sebou a přezouvejte podle terénu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst terén, když ho nevidíte z výšky V hustém lese nebo ve svažitém terénu se ztrácí přehled. Tehdy přichází na řadu tzv. stopování vrstevnic. Naučte se poznat, kdy stoupáte, kdy klesáte a kdy jdete po vrstevnici. Pomůcka je jednoduchá: pokud nevidíte panorama, jděte podle tvaru svahu. Když potřebujete překonat hřeben, hledejte sedlo – místo, kde hřeben klesá. To poznáte podle toho, že se okolní svahy svažují dolů na obě strany. V údolí zase sledujte vodní tok, ale pozor: potok se může klikatit a zaříznout se do skal, takže ho nepodceňujte.<br>
<br>
<br>
<br>
Vždy si všímejte terénních hran – kde se mění vegetace, kde začíná suť, kde je podmáčená louka. Tyto přechody bývají v mapě vyznačeny a dají se použít jako orientační body. Když narazíte na nečekaný sráz nebo mokřinu, vraťte se na poslední spolehlivý bod a zkuste to jinudy. Častá chyba je zkoušet to „přes skálu" nebo „tudy to půjde". Riskujete zranění a ztrátu času. Raději se vraťte o pár desítek metrů zpět, než abyste se prodírali neznámým srázem.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vyrazíte do neznačeného terénu, zastavte se a prohlédněte si mapu. Ne tu v mobilu, ale papírovou, kterou si schováte do zipu. Všímejte si vrstevnic, vodních toků, hřebenů a údolí. Vytvořte si v hlavě mentální obraz krajiny, takže když se ocitnete v terénu, budete vědět, co máte kolem sebe hledat. Nechte si na mapě vyznačit výchozí bod a cíl, a hlavně si zapamatujte, kde je sever. To je základ, bez kterého se nehnete.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější pravidlo zní: nepokračujte dál. Ve tmě se terén mění k nepoznání, každý krok může být pád do rokle, do potoka nebo do houští, ze kterého se nedostanete. I zkušení turisté dělají chybu, že zkoušejí najít cestu podle hvězd nebo mechu na stromech. Tyto metody vyžadují jasnou oblohu a zkušenosti, které většina lidí nemá. Mnohem bezpečnější je zůstat na místě a počkat na rozednění. Pokud jste šli po značené trase, zkuste se vrátit o pár metrů zpět – možná najdete poslední rozcestník, který jste minuli.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zvládnout nocování bez stresu a chyb Když dorazíš na místo, vyber si rovné a suché místo na spaní. Pozor na svahy, kde tě bude tlačit zem, a na blízkost vody, která bývá ráno chladná a vlhká. Stan stavěj tak, aby vchod nebyl proti větru. Před spaním si připrav vše na ráno – jídlo, vodu, mapu. Nech si v batohu i suché oblečení, které si vezmeš na sebe až ráno. Běžná chyba je spát v tom, v čem jsi chodil celý den. Pot, který se vsákne do oblečení, tě v noci prochladí. Proto si vždy vezmi suché triko a ponožky.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál určuje váhu, životnost i komfort – co si pohlídat Materiál holí ovlivňuje především tři věci: hmotnost, tuhost a odolnost vůči vibracím. Nejdražší a nejlehčí jsou karbonové hole, které skvěle tlumí otřesy a hodí se pro dlouhé túry, kde každý gram rozhoduje. Mají ale jednu zásadní nevýhodu – při pádu nebo silném nárazu mohou prasknout, a pokud se zlomí, většinou se nedají opravit. Hliníkové hole jsou těžší, ale prakticky nerozbitné. Snesou hrubé zacházení, tlak při přenášení těla a běžně je najdete u začátečníků i u turistů, kteří chodí v obtížném terénu. Nevýhodou je přenos chvění do rukou, což oceníte hlavně při sestupech po kamenitých cestách.<br>
<br>
<br>
<br>
Další zásadou je rozdělit si zásoby do více nádob. Jeden velký bidon se snadno rozbije nebo ho můžete upustit do řeky. Ideální je kombinace dvou menších lahví – jednu máte po ruce, druhou v batohu jako rezervu. V zimě dejte pozor, aby voda nezamrzla – termoska s teplým nápojem nebo láhev v ponožce uvnitř batohu pomůže. V létě zase chraňte nádoby před přímým sluncem, jinak se voda ohřeje a bude méně osvěžující, i když to neovlivní její bezpečnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už víte, kolik vody máte, naučte se s ní hospodařit během pohybu. Vyhněte se prudkým tempům, při kterých se zbytečně potíte. Raději choďte rovnoměrným krokem a dělejte kratší přestávky ve stínu. Pokud jdete ve skupině, pijte všichni stejně – nešetřete na úkor jednoho člena, protože dehydratace se projeví až po delší době. A než vyrazíte na delší úsek bez vody, natrénujte si, kolik toho vaše tělo skutečně potřebuje – každý jsme jiný a univerzální tabulky jsou jen orientační.