5 důvodů, proč dřevo pracuje až po první sezóně
Rozhodující je materiál madla a typ laku. U kovových madel s práškovou barvou je matnost odolnější než u dřevěných s nitrocelulózovým lakem. Pokud se lesk objeví, nepanikařte. Většinou stačí povrch odmastit a znovu vytvořit matný efekt správným přípravkem. Vyhněte se domácím experimentům s brusnými pastami a oleji. Nejčastější důvod, proč se matný lak vyleští, není stáří, ale každodenní tření a špatná údržba.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední test je voda. Kápněte malou kapku na nenápadné místo. Přírodní dýha ji vsákne, místo na chvíli ztmavne a po uschnutí se vrátí. Umělá dýha kapku odrazí, protože povrch je zalakovaný nebo laminovaný. Pokud kapka zůstane stát jako kulička, pravděpodobně jde o fólii. Po testu místo otřete a nechte uschnout, abyste nepoškodili povrch.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdíl mezi přírodní a umělou dýhou poznáte nejrychleji na hraně, kde dýha přechází do podkladu. Přírodní dýha je tenká vrstva skutečného dřeva, obvykle 0,5 až 0,8 mm. Umělá dýha je papír nebo fólie s potiskem. Na hraně přírodní dýhy uvidíte nepravidelnou linii kopírující letokruhy. Umělá dýha má hranu rovnou, často s viditelnou bílou nebo šedou podkladovou vrstvou, pokud není dokonale zabroušená.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva je třetí znak. Přírodní dýha mění odstín podle úhlu světla. Když s ní otáčíte, barva se prohlubuje a ztmavuje, protože světlo se láme v pórech. Umělá dýha zůstává stejná, jen se mění lesk. Při silném bočním světle navíc na umělé dýze uvidíte jemnou mřížku tisku. Pod lupou jsou vidět drobné barevné body, což je tisková růžice. Přírodní dýha má pod lupou jen vlákna a póry.<br>
<br>
<br>
<br>
Utahujte křížem, ne po řadě. Začněte prostředními šrouby a pokračujte střídavě do stran. Každý šroub utáhněte jen na doraz, ne silou. Po prvním kole se vraťte a dotáhněte všechny ještě jednou mírným tahem. Tím se tlak rozloží rovnoměrně a deska se nepohne. Pokud jeden šroub povolí, nepřetahujte ho silou — nejdřív zjistěte, proč povolil.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je snaha matný lak „obnovit" přelakováním bez předchozího odmaštění. Nová vrstva se pak na mastném podkladu nechytí a po pár dnech se sloupne. Další častá chyba je použití vosku na nábytek. Ten lesklé místo dočasně zakryje, ale vosk se vsákne do pórů a matný vzhled už nikdy nebude stejný. Někteří lidé zkoušejí matný lak přebrousit jemným brusným papírem. Tím ale odstraní právě ty částice, které matnost vytvářejí, a výsledkem je ještě větší lesk.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo je hygroskopický materiál. Přijímá a odevzdává vlhkost podle toho, jaké je okolí. Když ho přivezete ze skladu nebo pily, má určitou vlhkost. Ta se ale nemusí shodovat s vlhkostí ve vaší kotelně, kůlně nebo obývacím pokoji. Rozdíl se projeví až při prvním topení, kdy vzduch v místnosti vyschne. Teprve tehdy dřevo začne výrazně měnit rozměry.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde vlhký hadr ještě projde a kde už <br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je dělat závěr podle jednoho znaku. Výrobci umí napodobit texturu i vůni a někteří používají tenkou přírodní dýhu na levném podkladu. Vždy zkombinujte alespoň tři znaky: hranu, kresbu a reakci na vodu. Teprve když se shodují, můžete si být jistí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: výrobek z vlhkého dřeva se natře a pověsí hned. Barva nebo lak uzavře povrch, ale vnitřní vlhkost zůstane. Po prvním topení dřevo popraská nebo se zkroutí a nátěr opadá. Další chyba je příliš těsné spojení bez vůle. Dřevo potřebuje prostor na pohyb. Když ho nenecháte, praskne samo. U nábytku a dveří počítejte s vůlí v řádu milimetrů, u větších ploch i více.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence je jednodušší než oprava. Madla pravidelně otírejte suchým měkkým hadrem. Nepoužívejte univerzální čisticí prostředky s obsahem alkoholu nebo amoniaku. Pokud je to možné, omezte přímý kontakt s mastnými rukama. U některých madel pomůže tenká vrstva ochranného speciálního filmu, který se nanáší ve spreji. Ten vytvoří bariéru a otěr se pak projevuje pomaleji. I tak ale platí, že matný lak na místech častého dotyku nikdy nevydrží věčně.<br>
<br>
<br>
<br>
Matný lak na madlech vypadá dobře jen do prvního kontaktu s rukou. Během několika týdnů se z matné plochy stane lesklá mapa míst, kterých se lidé nejčastěji dotýkají. Nejde o vadu materiálu ani o špatnou kvalitu laku. Jde o kombinaci mechanického otěru, potu a nečistot, které spolu vytvoří jemnou abrazivní pastu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve změřte vzdálenost mezi vnější hranou korpusu a stěnou. Potom zkontrolujte, o jaký typ pantu jde. U rovných pantů se dvířka otevírají do 110 stupňů, u lomených jen okolo 95 stupňů. Čím silnější dvířka máte, tím dřív se dostanou do kontaktu se stěnou, protože jejich hrana se při rotačním pohybu dostává blíž k pevné překážce. Praktický test: otevřete dvířka pomalu a sledujte, ve kterém místě se zastaví. Většinou to není náraz do pantu, ale dotek vnitřní hrany dvířek o zeď nebo o rám sousední skříňky.