4 situace, kdy se rozkládací stůl vyplatí a jinde ne
Největší chybou je přisunout stůl ke zdi a nechat u něj židle z obou stran. Vznikne blok, kdy se lidé u zdi nemohou dostat ven, aniž by rušili ostatní. Druhá častá chyba: přisunutý stůl ke zdi v místnosti, kde se podává jídlo z kuchyně na opačné straně. Obsluha pak musí obcházet celý stůl, nebo podávat přes sedící. Řešením je nechat volný přístup z jedné kratší strany, i když to znamená, že stůl nebude přesně u zdi, ale pár centimetrů od ní. Tyto centimetry rozhodují o tom, zda se dá stůl používat denně, nebo jen výjimečně.<br>
<br>
<br>
<br>
Masivní dřevo je příjemné na dotek a dá se renovovat broušením, ale není zdaleka bezúdržbové. Olejované desky potřebují pravidelnou obnovu, jinak do nich proniká voda a vznikají světlé mapy od hrnků. Lakované dřevo zase nesnáší horké nádobí a dlouhé stání vlhkosti. Lamino je odolné a snadno se čistí, ovšem jakýkoli hlubší řez se už nedá opravit – zůstane vidět světlý podklad. Kámen a keramika snesou téměř všechno kromě pádu těžkého předmětu, ale jsou chladné a u jídla to někteří lidé pociťují jako nepříjemné.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dát doprostřed a co raději na kr<br>
<br>
<br>
<br>
Lavice ke zdi místo židlí ušetří nejvíc místa v úzké jídelně nebo v kuchyni, kde se mezi stolem a linkou prochází jen bokem. Zatímco židle potřebuje při odsunutí od stolu 60 až 75 cm, lavice se posune jen o 25 až 30 cm. U stolu pro čtyři lidi tak snadno získáte 30 až 45 cm průchozí šířky navíc. Rozdíl poznáte hlavně tam, kde se kolem stolu prochází pořád, ne jen při jídle.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozkládací stůl vypadá jako univerzální řešení do malého bytu. Jenže ve chvíli, kdy ho koupíte jen proto, že se „někdy může hodit", skončí většinou složený u zdi a zabírá místo, které jste chtěli ušetřit. Vyplatí se tehdy, když skutečně řeší konkrétní situaci: občasné posezení pro víc lidí, práci na dvou režimech místnosti nebo bydlení, kde není kam postavit velký stůl nastálo. U čtyř až šesti jídel ročně se poohlédněte spíš po menším pevném stole a jednom přídavném.<br>
<br>
<br>
<br>
Broušení se dělá postupně, nikdy ne skokem na hrubý papír. Začněte zrnem 120, přejděte na 180 a skončete na 240. Mezi jednotlivými zrny desku vždy důkladně vyluxujte nebo otřete antistatickou utěrkou. Nejčastější chyba je, že člověk brousí jen místo se škrábancem a zbytek nechá být. Výsledkem je prohlubeň, která je po nalakování vidět víc než původní škrábanec. Vždy brouste celou plochu rovnoměrně, i když to znamená vzít si na to odpoledne.<br>
<br>
<br>
<br>
Volně stojící stůl nechte vždy, když u něj pravidelně jí více než čtyři lidé, když potřebujete obcházet ze všech stran, nebo když u stolu pracujete a potřebujete se posouvat. Také tehdy, když máte malé děti – ty potřebují prostor, aby mohly odcházet a přicházet, aniž by lezly přes sedící. Volný stůl je nutností i v případě, že používáte židle s vysokými opěradly; přisunutý stůl ke zdi znamená, že se opěradlo opře o zeď a židle nejde pořádně zasunout. To je častá chyba: lidé koupí velké židle a pak je diví, že se jim stůl nevejde do prostoru.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je zeď správná volba a kdy si zaděláváte na problém Ke zdi stůl přisunujte tehdy, když u něj sedáváte maximálně ze tří stran a čtvrtá strana slouží jen jako odkládací plocha nebo ji vůbec nevyužíváte. Typicky jde o malé kuchyně, kde je stůl součástí linky, nebo o jídelny, kde se schází dva až čtyři lidé. Výhoda je jasná: získáte průchozí uličku, kterou se dá projít s hrncem nebo talířem, aniž byste se otáčeli bokem. Jenže pozor na jednu věc – pokud stůl přisunete ke zdi, ztratíte možnost si sednout čelem ke zdi a mít klid na jídlo. Vznikne místo, kam se lidé mačkají zády k místnosti, což je pro delší posezení nepříjemné.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup, jak se rozhodnout: změřte si šířku místnosti a odečtěte šířku stolu. Zbytek vydělte dvěma. Pokud vám vyjde méně než 75 cm na každé straně, kde se má sedět, je volně stojící stůl nereálný. Pokud je na jedné straně méně než 60 cm, přisunutí ke zdi je jediná možnost. Naopak pokud máte na obou stranách alespoň 90 cm, nechte stůl volně – získáte lepší přístup a vzdušnost. U přisunutého stolu počítejte s tím, že na straně u zdi nesmí být židle, kterou by někdo potřeboval použít při každodenním jídle.<br>
<br>
<br>
<br>
Přisunutí jídelního stolu ke zdi vypadá jako snadné řešení stísněného prostoru. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé stůl přitlačí ke zdi, aby získali místo pro průchod, a pak zjistí, že se k němu nedá pořádně posadit, jídlo se podává přes hlavy a polovina místnosti zůstane mrtvá. Rozhodnutí, zda stůl ke zdi přisunout, nebo ho nechat volně stát, nezávisí na estetice, ale na třech konkrétních věcech: kolik lidí u něj pravidelně jí, jakým směrem se pohybují při obsluze a zda potřebujete mít přístup ke všem stranám.